14. 8. 2017

Tereza Boučková - Rok kouhouta

Název Knihy: Rok kohouta
AutorTereza Boučková
Žánr: česká literatura, román, literatura pro ženy, literatura faktu
Nakladatelství: Odeon
Datum vydání: 2013
Počet stran: 336
Typ knihy: pevná vazba

Recenze:
Než jsem začala knihu číst, o autorce a jejím životním příběhu, kdy se rozhodla adoptovat dva romské kluky, jsem už hodně věděla. Ke knize jsem však nepřistupovala s žádnými očekáváními ani předsudky. Celý příběh jsem chtěla znát z pohledu autorky, nikoliv zprostředkovaně skrz média. A musím říct, že před autorkou smekám. Nikdo z nás, kdo není adoptivní rodič, si nedokáže ani trochu představit, jak výchova dvou nevlastních kluků s divokou krví, může být náročná. A opravdu bych každému, kdo by snad autorku odsuzoval za to, jak nakonec nelehké soužití vyřešila, doporučila, ať si na pár dní vezme domů dítě s geny, o kterých nic nevíte. Dle mého názoru, v některých případech i sebelepší výchova nic nezmůže.



Kniha vypráví o opravdu hektickém období z autorčina života. Po neúspěšných pokusech o vlastní dítě s manželem adoptuje dva romské kluky ve věku 10-11 měsíců. Autorce věřím, že jim chtěla dát vše. Že se snažila, aby měli hezké dětství. Jezdili s nimi na hory, na kole, chtěli pro ně dobré vzdělání, vozili je do kroužků. Myslím si, že z počátku opravdu fungovali jako rodina. Do rodiny nakonec přibyl ještě jeden člen. Autorce se podařilo otěhotnět a narodil se jí ještě 3. syn. O to si myslím, že bylo složitější zvládnout výchovu. Neupřednostňovat vlastního syna, se kterým neměla žádné výchovné problémy a ve škole prospíval znamenitě. Tak proč, když všichni 3 kluci byli vychovávání stejně, ve stejných podmínkách a měli stejné příležitosti. Proč tedy 2 z nich skončili na ulici a v kriminále a 1 vystudoval??? Opravdu za vše může výchova? Já se domnívám, že ne.

Kniha je z období, kdy starší z adoptovaných kluků odchází z domu, nemá zájem pracovat, platit si zdravotní pojištění ani slušně bydlet. Na schůzky s kurátorkou nechodí, opakovaně se vymlouvá, není možné se s ním na ničem domluvit. Nakonec končí na ulici a jedinou možností, jak může autorka ochránit svůj majetek a od "syna se odstřihnout" je vydědit ho. Druhý z adoptovaných synů začíná fetovat a doma krade. Svůj notebook si autorka musí zamykat do skříně. Musí zamykat pokoje, u sebe stále nosí kabelku s peněženkou a mobilem a jakmile ji v nestřeženém okamžiku nechá někde v domě položenou, je o pár stovek lehčí. Musí být strašně stresující a vyčerpávající ve vlastním domě  být stále na pozoru, vše hlídat, kontrolovat a zamykat. 

Místy se kniha čte hodně špatně. Je plná depresivních nálad, stesků, nářků proč zrovna já mám mít tak "zkurvenej život", proč mě nikdo nepochválí, neocení. Je nutné se přes tyto pasáže prokousat. A byť je to nepříjemné, knize to dodává na autentičnosti. Z knihy je patrné autorčino zoufalství, jak se pohybuje na samé hraně psychicky to ustát, nebo se nechat odvést do blázince. Tohle bývá často na knize kritizováno, ale je potřeba si uvědomit, že to, o čem autorka píše se neděje někomu známému, nepíše zprostředkovaně, ona tohle prožívá! Ona v tom neustálém kolotoči žila. 

"...O čem by měla přemýšlet neromská rodina, která uvažuje o přijetí romského dítěte? Určitě o tom, že bude žít s dítětem, které pochází z jiného kmene. (Je to jakoby si rodina kočky domácí vzala na vychování kotě pumy... Máma puma a táta puma by si s ní poradili, ale co si s odrůstající pumou počne kočička?). Malá puma bude možná potřebovat, aby se kočky občas chovaly jako opravdové šelmy a daly ji pevně najevo, že ji zvládnou. A kočky musí myslet na to, že až tohle přijaté mládě jednou vyroste, bude jiné než jejich vlastní děti a možná uteče ke svým bratrům a sestrám. Nemůže asi jinak a poučený náhradní rodič se tomu nebude divit. Ví, že dal romskému dítěti to, co potřebuje každé dítě, ale nemohl mu dát romství. A to může být ve skutečném životě zatroleně těžké."

Tereza Boučková, Rok kohouta, str. 246-247

Hodnocení:


30. 7. 2017

Alena Mornštajnová - Hana


Název Knihy: Hana
AutorAlena Mornštajnová
Žánr: česká literatura, román, literatura pro ženy
NakladatelstvíHost
Datum vydání: 2017
Počet stran: 300
Typ knihy: pevná vazba
Recenze:

Konečně jsem se dostala k přečtení tolik vychvalované knihy od Aleny Mornštajnové. A co je na těch recenzích pravda? Je kniha vážně tak dobrá? Ano, je. Výborný silný příběh o velké ztrátě a utrpení jedné rodiny, vyprávěný nejdříve z pohledu malého děvčátka, které přišlo o rodiče a pak z pohledu vyhaslé ženy, která zažila holokaust a jako jediná z rodiny ho přežila a která si všechno neštěstí, které se její rodině děje, dává za vinu.


Obdivuji autory, kteří dokáží poutavě vyprávět a vtáhnout čtenáře do děje tak, že je schopen nejíst, nespat a jen číst. Obdivuji je a zároveň jim děkuji. Knih s námětem vyvražďování židů je spousta a je to jen dobře. Lidstvo by nemělo dovolit, aby se na tyto činy zapomnělo. V této knize však nejde jen o tohle.




Z počátku lehké čtení. Kdy nám příběh vypráví veselá malá holčička, která tropí hlouposti a neposlouchá maminku, se změní ve velké drama. Mira za trest jako jediná na oslavě maminčiných třicetin nedostane po obědě desert - žloutkový věneček a to ji zachrání život. Celá její rodina zemře na tyfus a z ní se stává sirotek, kterého se ujímají známí rodiny. Až po čase Mira zjistí, že přeci uplný sirotek není. Z rodiny kromě ní přežila i teta Hana a to jen díky tomu, že v minulosti už tyfus prodělala. Jenže teta Hana je ta nejdivnější ženská na světe, která nemluví a jen žmoulá po kapsách kousek chleba. Mira se k ní nakonec stěhuje a tím začíná další příběh.


Život u tety Hany není pro Miru lehký, ale postupně si na vše zvykne. Zvykne si, že teta moc nemluví, že nemá přátele a že veškerou zábavu si musí Mira obstarat sama. Jednoho dne zjistí, proč tomu tak bylo a pochopí, že teta Hana není zlá ženská, jen strašně nešťastná.


Další část příběhu je vyprávěna samotnou Hanou. Od jejího mládí, kdy se zamilovala do mladého vojáka díky kterému udělala rozhodnutí, kterého po celý svůj život litovala. Hana vypráví o životě před válkou i během ní. O tom, jak jako jediná z rodiny přežila koncentrační tábor a jaký byl život po válce. Jak se musela vyrovnat se situací, kdy do jejího života, resp. spíše přežívání vstoupila malá Mira, o kterou se musela postarat a díky které už nemohla umřít, i když si to tak moc přála.

Hana je moc krásná kniha, která vás nenechá chladnými. Silné téma a výborný vypravěčský styl autorky vás strhnout ke čtení a příběh se usadí hluboko ve vaší mysli. Nad osudem Hany budete přemýšlet ještě dlouho po přečtení knihy.


Hodnocení: Hodnotím maximálním počtem bodů!



8. 7. 2017

Sharon J. Bolton - Už mě vidíš?

Název Knihy: Už mě vidíš?
Originální název: Now You See Me
Série: Lacey Flint
Pořadí knihy v dané sérii: 1
AutorSharon J. Bolton
PřekladatelHana Čapková
Žánr: detektivka, thriller
NakladatelstvíDomino
Datum vydání: 2013
Počet stran: 424
Typ knihy: e-kniha
Koupeno na: palmknihy.cz
Hlavní postava: mladá policistka Lacey Flint
Recenze:

Na tuto autorku jsem narazila náhodou před několika měsíci a kniha Takt o je, tak to bude, jejíž recenzi najdete zde mě učarovala. Jednalo se o 3. díl ze série s vyšetřovatelkou Lacey Flint a já se chtěla dozvědět víc. V některých částech kniha odkazovala na události, které se staly v předchozích dílech, a člověk se tolik neorientoval, a proto jsem se rozhodla začít se sérií od začátku a pořídila jsem si knihu Už mě vidíš. Ani tato kniha nezklamala a mnohé věci mi zapadly do sebe a hezky se uspořádaly. I zde se jedná o skvělou detektivku s napínavou zápletkou, kdy do poslední chvíle netušíte, kdo je pachatel. Že by snad i samotná Lacey?

1. 7. 2017

Ivana Myšková - Bílá zvířata jsou často hluchá

Název Knihy: Bílá zvířata jsou často hluchá
AutorIvana Myšková
Žánr: povídky, česká literatura
NakladatelstvíHost
Datum vydání: 2017
Počet stran: 208
Typ knihy: pevná vazba
Recenze:


Absurdní povídky ze života. Soubor 11 povídek, u kterých se budete smát, brečet i nadávat. Celou recenzi najdete na webu čbdb zde.


Radka Třeštíková - Osm

Název Knihy: Osm
AutorRadka Třeštíková
Žánr: česká literatura, román, literatura pro ženy
NakladatelstvíMotto
Datum vydání: 2017
Počet stran: 381
Typ knihy: pevná vazba
Hlavní postava: Míša
Recenze:

Tato kniha byla druhou knihou, kterou jsem od autorky četla. Po pro mě nevydařených Bábovkách, jejichž slávu a oblíbenost jsem vůbec nepochopila (více v recenzi zde), jsem dala autorce ještě šanci. Nejsem typ čtenáře, který by autora odsoudil po prvním díle, které se mi nelíbí. Někdy kniha nesedne, protože jste zrovna naladěni jinak. Nacházíte se v životní situaci a psychickém rozpoložení, který zrovna k dané knize nesedí, a nebo se vám prostě kniha nelíbí, protože se holt nevyvedla. Důvodů může být spousta, ale to, že se kniha nelíbí vám, ještě neznamená, že nenadchne někoho jiného... a takových knih já znám spoustu :-).



Nicméně kniha Osm mi sedla. Autorka držela dějovou linii. Děj měl spád, byl napínavý, vtipný, neztrácela jsem se v postavách, a co mám na knihách ráda je, že jsem se nad příběhem zamýšlela. Takové to, co by bylo kdyby. A nadchnul mě konec, který zůstal otevřený a může z toho být i pokračování, ale zároveň nemáte pocit, že by vás autor ochudil o závěr. Děj dopadl, tak jak dopadl a kdo ví, třeba to už navždy tak zůstane, nebo se v další knize ještě něco stane.

Ze začátku četby mi vadily nepřeložené cizojazyčné výrazy. Klidně ať je autoři do knih dávají, ale podle mě by měly následovat české překlady. Mě to prostě při čtení ruší. Ne že by tomu nešlo rozumět, člověk si význam dovodí, ale co když taky ne.

Knihu jsem přečetla za dva dny a při čtení mě poháněla zvědavost, jak to teda bude dál a jak to nakonec dopadne. Během čtení jsem se i zasmála. Pro mě asi nejvtipnější pasáž polemika o "šulínovi":

..."Maj brouci šulína?" zeptá se zničehonic Bruno.  "Cože?" "No šulína, jestli maj." "Jakého... co?" Meda přestane čmárat, protože tohle ji zajímá. "Ty nevíš, co je to šulín?" zeptá se Míši. Vím, co je to ... a vůbec, přestaňte, tohle se nahlas neříká." "Šulín, šulín, šůůlííín!" volá Bruno vesele a Meda se směje.... "Přestaň," požádá ho Míša a Bruno přestane, Meda se už stejně nesměje, tak nemá důvod to dál vyřvávat, ale potřebuje vědět, jestli brouci toho šulína maj, nebo nemaj, protože se s Dominikem - to je jeho nový spolužák  z té nové školy, kam teď musí Bruno i Meda chodit - vsadil o boty....

Kniha je opravdu čtivá a doporučuji ji ať už jako ne úplně stupidní oddechovku na dovolenou, nebo jako lehčí čtení před spaním.

Hodnocení: