Simona Bohatá - Máňa a my druzí

Název Knihy: Máňa a my druzí
Autor: Simona Bohatá

Žánr: román, česká literatura
Nakladatelství: PLUS
Datum vydání: 2017
Počet stran: 168
Typ knihy: pevná vazba
Hlavní postavy: Simona 
Vedlejší postavy: neortodoxní babička Máňa a mladá matka Aranka
Recenze:
Tuto knížku jsem přečetla jedním dechem. Poměrně krátký, ale o to více vtipný příběh o dospívání dívenky Simony od jejího útlého dětství až po dospělost. Simona se narodila mladé mamince a z počátku se o její výchovu starala babička Marie alias Máňa. Máňa byla drsná žena s vlastním kolikrát až radikálním názorem. Co se čtenářům nyní zdá vtipné a u čeho se smějeme, muselo být pro malou holčičku asi dost těžké a jak se i sama autorka pozastavuje, je až k neuvěření, že to na ni nezanechalo hlubší následky a stále se považuje za docela normální. Matka Aranka a babička Máňa se nesnášely a už z principu nikdy neměly na věc stejný názor. To bylo důvodem neustálých hádek a až groteskních výlevů vzteku, kdy se na celý barák ozýval jejich hysterický křik.

Jedná se tedy o autorčinu zpověď, která své poměrně tvrdé dětství popisuje lehce, s velkou dávkou humoru a byť by mohla, tak ani jedné z žen, které se významně podílely spíše na její nevýchově, nemá nic za zlé. Kniha je to velice vtipná a odpočinková. Poslední dobou mám štěstí na knihy, u kterých se moc bavím a řechtám na celé kolo. Po přečtení knihy od Michaela Třeštíka Jen aby, řekla moje žena (recenze zde), se mi do ruky dostal další povedený kus. 

Příběh Simony se odehrává v Praze v 60. a 70. letech a je to ještě Praha bez aut, kdy je poměrně bezpečné, nechat dítě lítat po ulicích, a tak i díky době malá Simona zažije nejedno dobrodružství, které mladší generaci díky nárůstu dopravy a různých obejdů zůstane ukryto. Každá doba nese své a i dospívající Simona musí překousnout sem tam nějaký májový průvod, nebo stání u pomníku někoho významného v pionýrském kroji, ale díky nespoutanému mládí se z každé takové situace nakonec stane vtipná historka. 







A to co mě úplně rozsekalo byla jedna malá nehoda třídní tyranky:


"Další holčička, která nám pila krev, byla jakási Míla. Komandovala nás, pořád vyřvávala "máte mezeru, patříte do sběru" a podle mého mínění patřila k těm, o nichž Máňa trefně tvrdila, že "musí mít v každým hovně kvedlačku". Navíc měla modročervenou zástěrku s červenými kapsičkami ve tvaru deštníčků, zatímco já měla cosi kostkovaného, co mi Máňa spíchla ze zbytků svojí zástěry znehodnocené plamenem plynového sporáku. Míla jedno letní odpoledne "nedoběhla" ze zahrady na záchod a potom seděla na houpačce a kolem ní se linul šílený smrad. Brečela a vydávala škytavé vzlyky, což jsme s Ivánkem přiživovali tím, že jsme chodili kolem ní a dokola prozpěvovali "posranáááá, posranááááá". K naší velké libosti trvalo dost dlouho, než si toho všiml kompetentní dozor a otráveně odvedl Mílu k očistě a převleku."


A takových skvělých pasáží je kniha plná. Takže pokud se chcete pobavit a zasmát, vřele doporučuji.

Hodnocení:

Oficiální anotace:
Dospívání není nikdy úplně lehké. Jako by nestačilo, že zrovna neumíte moc dobře plavat, že vám doma uháčkovali šaty z chemlonu a že vás ve škole nutí nosit pionýrský šátek, ještě o vaši výchovu zápolí velice neortodoxní babička Máňa a mladá maminka Aranka. Zdálo by se, že tím výčet strastí dětství v Praze 60. a 70. let pro malou Simonu končí, jenže pak… „mi došlo, že budu nosit brýle už „nafurt“. Skoro jsem se zhroutila, protože jsem si uvědomila, že budu automaticky zařazena mezi brejlouny, brejlovce, brejláče, což bylo v mých očích to jediné, co mi scházelo do naprostého deklasu.“ Vtipně, bez patosu, s citem pro detail a pointu, tak vypráví Simona Bohatá příběh Máni a druhých, příběh svého dětství.