Tipy z edičního plánu nakladatelství Host - Jaro 2018

Právě jsem dolistovala edičním plánem nakladatelství Host pro jaro 2018 a zaujalo mě hned několik knih. Co si budeme nalhávat, nakladatelství Host je zárukou kvality a myslím si, že s žádnou knihou od nich nešlápnete vedle. A co mě tedy zaujalo a chtěla bych si přečíst?

1) Petra Dvořáková - Dědina
Zde mě nalákala anotace. Domnívám se, že se bude jednat o vtipný příběh, u kterého si odpočinu, ale i pobavím a zároveň to nebude úplně hloupé čtení. Autorka napsala už poměrně dost knih a dokonce získala i cenu Magnesia Litera. Já jsem od ní doposud nic nečetla, a tak je čas to napravit. Zajímá mě současná česká tvorba a navíc, kniha by měla mít hezkou kytičkovanou obálku. Kniha vyjde v dubnu.

Anotace: Lehce humorný příběh jedné současné vesnice. Hranice rozorané mezi poli i lidmi. Hospoda, malá prodejna, zabíjačky... a sám život. Nevěra a jeden nezdařený pohřeb. Nemoderní výchovné metody a rozšlápnuté kuře. Babka s dědkem srostlí jak dva stromy. Život, tady ještě stále spjatý s půdou, zvířaty a hospodařením. To všechno je Dědina, tragikomický příběh vyprávěný očima jejích obyvatel. 

Sedlák Josef se marně trápí, proč jeho syn Zbyňa odmítá převzít hos-podářství, když je tolik co napravovat na polích zničených v družstvu. Vavirci počítají, kde by mohla ukápnout další koruna, dobrosrdečná prodavačka Maruna se snaží být s každým zadobře a řezník Láďa se dobývá pod cizí sukni a přitom řeší, jak uživit rodinu. A malá Petruna? Ta chvilku neposedí.  Na pozadí lehce humorného vyprávění se před čtenářem odkrývá venkovské hemžení v nepřikrášlené nahotě. Přirozená fyzická blízkost hrdinů, jejich společná práce, jejich touha po lepším živobytí až vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů i svázanosti a také marné snahy vyléčit minulérány. Svižné vyprávění formanovského střihu, které však není cynické; nikoho nesoudí a co je podstatné — nenudí.

2) Viktorie Hanišová - Houbařka

Zde mě opět zaujala anotace a zejména to, že hlavní hrdinka navštěvuje psychiatra a patrně v dětství prožila něco moc zlého. Příběhy o narušených jedincích, to je moje. A obdobně jako u předešlé knihy se chci seznámit s tvorbou další české autorky. Zde se mi obálka moc nelíbí, ale kniha by se neměla soudit dle obálky... , že? Kniha vychází v březnu.

Knihy pro děti do 1 roku

Mám doma 12 měsíční dceru a snažím se  u ní pěstovat lásku ke knihám už od útlého věku, myšleno samozřejmě v nadsázce :-). Ale když je maminka knihomol, nejde zkrátka odolat těm hezkým dětským knížečkám a nepořídit je i pro dítě. Kolikrát mám z knížky větší radost než dcera, protože té je to zatím jedno s čím si může hrát, hlavně když to dobře chutná :-)

Nejedná se ani tak o knihy, jako spíše o hračky, ale některé ji opravdu zaujaly. Tak pokud máte stejně starou ratolest, třeba vám některé tipy přijdou vhod. Jaké "knihy" tedy pro tak malé dítě? 

Většina maminek to zná. Jako první knížečku dostane jejich dítko gumovou obrázkovou knížku do vody (my jsme se teda s ní nikdy nekoupali, ale často jsem na obale viděla napsané "kniha do vody"). Tyto knížky děti baví. Pískají, mají barevné obrázky a jsou krásně měkké a dobře se žužlají. U některých mi těchto knížek mi přišlo, že jsou okraje trochu víc ostré a měla jsem strach, aby si malá nepořezala dásně, ale ta to většinou zvládla a nic ji od kousání neodradilo. My těchto knížek máme doma asi 6. Nechápu, kde se jich tolik vzalo, protože tuto knížku jsem nekoupila ani jednu :-).

Četba v 5 měsících

Potom měla velký úspěch hadrová knížečka z Rossmanu. Tyto knížečky se taky dobře žužlají. Výhodou je, že je látka měkká a nehrozí žádný úraz. Naše knížečka měla v sobě pár provázků, které se cucají úplně nejlíp, plastové zrcátko a šustivou kytičku.  Ta se dcerce líbilo opravdu od malička. A často jsme ji i vozili v kočárku a ona si ji cumlala na procházce.

Pak máme hromadu leporel, knih o zvířátkách a knížek s říkadly. Musím říct, že se všemi výše vyobrazenými knihami si dcera hraje nebo si je sama prohlíží. Já pak jednou denně, většinou navečer před koupáním některou knížku vezmu, dceru si posadím na klín a "čtu" ji. Uvozovky proto, že si příběhy vymýšlím. Nečtu jí vyloženě to, co je v knize, protože to ji nebaví, ale spíš ji ukazuji obrázky a komentuji, co na nich vidíme.

Velký úspěch mají knihy Baby Feel and Touch, které jsem koupila zde.Jedná se o dotykové knížky, kde zvířátka mají srst a děti si je můžou ošahat. Náš nejoblíbenější králíček bude brzo bez chlupů :-)

V 11 měsících jsme pořídili knížky s různými okýnky a tahátky od Svojtky. Myslela jsem, že to dcera ještě nezvládne, přeci jen, už je potřeba trochu jemné motoriky, ale s některými okýnky už pohne a má velkou radost, že to dokázala sama. Takže ani na takové knihy není před dovršením 1 roku dítěte brzo. 

My doma máme knihu O hasičské stanici, kde dceru nejvíc baví vyjíždět s autem z garáže a pak knížku o hovínkách Malý nočník, malá hovínka. S poslední zmiňovanou mám velké plány. Doufám, že nám usnadní přechod s plínek na hrnec a pak i na záchod. 

Jako poslední knížku, kterou jsme před dovršením jednoho roku pořídili je kniha Ptáci našich lesů s jejich reálnými zvuky. Dceru strašně baví mačkat jednotlivé obrázky a poslouchat, jak který ptáček zpívá. Nejraději má puštíka, kterého se už naučila i napodobovat a tak celá rodina houkáme a máme radost :-). Až bude větší, tak se z knihy může dozvědět, kde který pták žije, čím se živí, jak je velký. Kniha je určitě poučná i pro rodiče.

Tímto vyzývám všechny maminky, aby se také podělily o zkušenosti s dětskými knihami. Budu ráda za další tipy. Zejména pak pro děti od jednoho roku. Čtení zdar!

Děkuji. E.❀

Petra Soukupová - Nejlepší pro všechny

Název Knihy: Nejlepší pro všechny
Autor: Petra Soukupová

Žánr: román, česká literatura
Nakladatelství: Host
Datum vydání: 2017
Počet stran: 367
Typ knihy: pevná vazba
Recenze:
Moje první kniha od české autorky Petry Soukupové a rozhodně ne poslední. Jakto že jsem ještě od ní nic nečetla? Tato autorka píše skvěle. 
Na konci října a na začátku prosince vyšly v nakladatelství Host dvě knihy od této autorky. Jedna pro děti s názvem Kdo zabil Snížka a jedna pro dospělé s názvem Nejlepší pro všechny. 
Příběh v knize Nejlepší pro všechny je tvořen z vyprávění tří osob. Nejmladším Viktorem, jeho matkou Hanou a Viktorovou babičkou Evou. V knize se tedy střetávají tři generace jedné rodiny a autorka skvěle vykreslila problémy a strasti všech tří. Přitom to všichni myslí dobře a chtějí pro všechny jen to nejlepší. Tak proč pořád vzájemně narážejí a nedokáží se domluvit? Myslí každý až příliš na sebe a méně na ty druhé? Co je potřeba, aby se tohle změnilo? Celou recenzi najdete na webu čbdb.cz. Pro recenzi klikněte sem. 

Kde beru s malým dítětem čas na čtení?

Jedna z velice častých otázek, možná snad i nejčastější. Všichni se diví, kde beru čas si s malým dítětem číst. Jako je pravda, že teď, co jsem na té dovolené, tak čtu více, než když jsem chodila do práce. Ale podle mě to není o času, ale o psychickém rozpoložení. Když jsem chodila do práce, byla jsem často unavená psychicky a už jsem neměla takovou chuť ani sílu na knihy. Teď jsem unavená více fyzicky. Spíš mě bolí záda od neustálého tahání malé, pořád lítám s kočárem po venku, ale moje mysl je dobře naladěná. S malým dítětem se pořád smějete. Ano, někdy už jste zoufalí a nejradši byste se na všechno vyprdli, ale ono to nejde. Dítě se samo o sebe nepostará, tak jsem raději zvolila strategii, že se všemu budu smát, jinak se z toho zblázním. No a možná proto mám do čtení větší chuť. 

V pauze po obědě, kdy malá spí, si taky většinou otevírám knihu. A už se těším na léto, protože si plánuju, že už bude malá chodit, takže budeme trávit více času na pískovišti a tam se taky bude určitě dobře číst :-).

Je pravda, že moc nekoukám na TV. Televize je podle mě jeden z největších požíračů volného času. Na prvním místě jsou sociální sítě a na ty zase koukám docela často, takže se to asi vynuluje :-).

A hlavně je to o prioritách. Někdo prostě ve volném čase hraje hry, sjíždí youtube, vaří, štrykuje nebo kouká na TV a já si čtu. Prostě pokud si mám vybrat, zda večer čučet na bednu, kde nic není, nebo si otevřít knížku, tak je to poměrně jasná volba. Neříkám, že se na televizi nikdy nepodívám. Ale i když je dobrý film, tak je plný reklam a vy tak strávíte před televizí místo hodiny a půl hodiny tři. A to je taky velká ztráta času. Takže preferuji buď ČT 1 nebo ČT 2, kde reklamy nejsou, nebo se někdy díváme zpětně na filmy/seriály přes červené tlačítko (chápeme se? já nevím, jak to popsat :-) ).

Asi jsem nenapsala nic světoborného, ale já opravdu nemám nikoho na hlídání dítěte, abych si mohla číst a jediný čas na knihy je, když dítě spí, takže po obědě a večer. Občas to večer přeženu a čtu si až do noci a to pak na druhý den trpím a prolévám se kávou, ale někdy zkrátka nejde knihu odložit a jít v klidu spát, když potřebujete vědět, jak to dopadlo!!!

Když ještě byla malá miminko a já jsem toho v noci moc nenaspala, tak jsem většinou, když spala přes den ona, šla taky raději odpočívat než si číst. Ale dobrou alternativou byly audioknihy. Audoknihy jsem si pouštěla buď před spaním, nebo i do sluchátek na procházce s kočárkem. Kolikrát jsem drandila s kočárem i tři hodiny po venku, tak to pak docela utíkalo. A takový Netopýr  od Jo Nesboa namluvený Hynkem Čermákem byl vážně pecka. Tak nějak si představuju chraplák Harry Hola :-). 

A co říct na závěr? Kdo chce, tak si čas na knihu najde :-). Čtení zdar.

E.❀

Simona Bohatá - Máňa a my druzí

Název Knihy: Máňa a my druzí
Autor: Simona Bohatá

Žánr: román, česká literatura
Nakladatelství: PLUS
Datum vydání: 2017
Počet stran: 168
Typ knihy: pevná vazba
Hlavní postavy: Simona 
Vedlejší postavy: neortodoxní babička Máňa a mladá matka Aranka
Recenze:
Tuto knížku jsem přečetla jedním dechem. Poměrně krátký, ale o to více vtipný příběh o dospívání dívenky Simony od jejího útlého dětství až po dospělost. Simona se narodila mladé mamince a z počátku se o její výchovu starala babička Marie alias Máňa. Máňa byla drsná žena s vlastním kolikrát až radikálním názorem. Co se čtenářům nyní zdá vtipné a u čeho se smějeme, muselo být pro malou holčičku asi dost těžké a jak se i sama autorka pozastavuje, je až k neuvěření, že to na ni nezanechalo hlubší následky a stále se považuje za docela normální. Matka Aranka a babička Máňa se nesnášely a už z principu nikdy neměly na věc stejný názor. To bylo důvodem neustálých hádek a až groteskních výlevů vzteku, kdy se na celý barák ozýval jejich hysterický křik.

Jedná se tedy o autorčinu zpověď, která své poměrně tvrdé dětství popisuje lehce, s velkou dávkou humoru a byť by mohla, tak ani jedné z žen, které se významně podílely spíše na její nevýchově, nemá nic za zlé. Kniha je to velice vtipná a odpočinková. Poslední dobou mám štěstí na knihy, u kterých se moc bavím a řechtám na celé kolo. Po přečtení knihy od Michaela Třeštíka Jen aby, řekla moje žena (recenze zde), se mi do ruky dostal další povedený kus. 

Příběh Simony se odehrává v Praze v 60. a 70. letech a je to ještě Praha bez aut, kdy je poměrně bezpečné, nechat dítě lítat po ulicích, a tak i díky době malá Simona zažije nejedno dobrodružství, které mladší generaci díky nárůstu dopravy a různých obejdů zůstane ukryto. Každá doba nese své a i dospívající Simona musí překousnout sem tam nějaký májový průvod, nebo stání u pomníku někoho významného v pionýrském kroji, ale díky nespoutanému mládí se z každé takové situace nakonec stane vtipná historka. 







A to co mě úplně rozsekalo byla jedna malá nehoda třídní tyranky:


"Další holčička, která nám pila krev, byla jakási Míla. Komandovala nás, pořád vyřvávala "máte mezeru, patříte do sběru" a podle mého mínění patřila k těm, o nichž Máňa trefně tvrdila, že "musí mít v každým hovně kvedlačku". Navíc měla modročervenou zástěrku s červenými kapsičkami ve tvaru deštníčků, zatímco já měla cosi kostkovaného, co mi Máňa spíchla ze zbytků svojí zástěry znehodnocené plamenem plynového sporáku. Míla jedno letní odpoledne "nedoběhla" ze zahrady na záchod a potom seděla na houpačce a kolem ní se linul šílený smrad. Brečela a vydávala škytavé vzlyky, což jsme s Ivánkem přiživovali tím, že jsme chodili kolem ní a dokola prozpěvovali "posranáááá, posranááááá". K naší velké libosti trvalo dost dlouho, než si toho všiml kompetentní dozor a otráveně odvedl Mílu k očistě a převleku."


A takových skvělých pasáží je kniha plná. Takže pokud se chcete pobavit a zasmát, vřele doporučuji.

Hodnocení:

Oficiální anotace:
Dospívání není nikdy úplně lehké. Jako by nestačilo, že zrovna neumíte moc dobře plavat, že vám doma uháčkovali šaty z chemlonu a že vás ve škole nutí nosit pionýrský šátek, ještě o vaši výchovu zápolí velice neortodoxní babička Máňa a mladá maminka Aranka. Zdálo by se, že tím výčet strastí dětství v Praze 60. a 70. let pro malou Simonu končí, jenže pak… „mi došlo, že budu nosit brýle už „nafurt“. Skoro jsem se zhroutila, protože jsem si uvědomila, že budu automaticky zařazena mezi brejlouny, brejlovce, brejláče, což bylo v mých očích to jediné, co mi scházelo do naprostého deklasu.“ Vtipně, bez patosu, s citem pro detail a pointu, tak vypráví Simona Bohatá příběh Máni a druhých, příběh svého dětství.