Jakuba Katalpa - Doupě

Název Knihy: Doupě
Autor: Jakuba Katalpa

Žánr: román, česká literatura
Nakladatelství: Host
Datum vydání: 2017
Počet stran: 280
Typ knihy: pevná vazba
Hlavní postava: důchodkyně Květa
Vedlejší postavy: pošťák Ptáček, Akiko Ikedaová, Anh Thi Hoan

Recenze:

Na knihu Doupě jsem se moc těšila. Měla jsem ji doma od Vánoc, ale bohužel čas na její přečtení byl až nyní. To neznamená, že jsem vůbec nečetla, ba naopak, jen jsem četla jiné knihy. Kdo mě sleduje na instagramu, tak ví, že čtu pořád :-). Přiznám se, že od knihy jsem měla velká očekávání a bohužel, ne úplně vše kniha splnila. Kniha není špatná, čte se dobře a tak nějak zvolna, ale ve spektru podobných českých knih, tahle byla spíše průměr. 

Zaujalo mě téma samoty a jak se s ní vypořádat. Co je člověk schopen všechno udělat proto, aby se vymluvil. Aby si našel někoho, kdo ho konečně bude poslouchat. Na jedné straně samota hlavní autorky, na druhé naprostá rezignovanost na život druhé hlavní postavy pošťáka. Příběh těchto dvou postav je doplněn ještě o dva další příběhy, které s hlavním příběhem vůbec nesouvisí a já nejspíš nepochopila, proč v knize vůbec jsou. Čekala jsem na závěr nějakou spojitost mezi všemi postavami, která tam asi byla, kdy v jeden moment se na jednom místě přímo i nepřímo hlavní hrdinové potkají, ale pro mě to bylo málo. Podle mě mělo být prolnutí těchto tří příběhů intenzivnější. Kniha mohla v tomto bodě vygradovat a místo toho to byl jen takový lehký náznak něčeho, který mě jako čtenáře vůbec neuspokojil.

Kniha plyne v pomalém rytmu, kdy hlavní hrdinka pečuje o zahradu a svého vězně. Občas je tahle idylka narušena návštěvou dcery, ale ani toto vytržení nestojí za moc. Dceru zajímá jen prodej vily, ve které Květa se svým vězněm bydlí a tak nějak mi přijde, že je v celé knize navíc. No a je lesbička, ale co tím chtěla autorka demonstrovat, těžko říct. 

Vadily mi rozsáhlé pasáže, jak Květa pečuje o záhony a hnojí své zahradní království. Někomu možná bude tohle rozvleklé tempo vyhovovat, ale na mě toho zahradničení bylo až  moc a to si troufám říct, že jsem taky dobrý maniak, co se rád rýpe v hlíně. 

Knihu jsem přečetla za 1 den, ale ne proto, že by mě tak chytla, ale já ji zkrátka chtěla mít už za sebou. Navíc bylo poměrně jasné, jak to celé dopadne. Chápu, že nebylo možné od 75leté důchodkyně, jejíž jedinou starostí je mít dokonalou zahradu, chtít, aby svého vězně zamordovala nebo znásilnila a nejspíš by to působilo i dost komicky, ale nějaké vzrušení by knize prospělo.

Kniha by se mohla líbit ženám, které mají stejnou vášeň pro zahradničení jako hlavní hrdinka. Uvaří si kávu a hezky si s knihou sednou do svého zahradního království a tam za zpěvu ptáků budou číst o samotě jedné staré ženy, která svou samotu vyřešila velice zvláštním způsobem. 

Hodnocení:

E.❀

Oficiální anotace: 

Román o míjení a mimoběžných cestách Po mimořádně úspěšném románu Němci přichází Jakuba Katalpa s propracovaným mnohovrstevnatým románem ze současnosti. Květa je po manželově smrti sužována pocitem samoty a neužitečnosti. Ve sklepě svého domu proto vybuduje malou místnost — doupě — a čeká na návštěvníka, kterého by do ní mohla zavřít a vyprávět mu svůj životní příběh. Zatímco Květa opečovává svého vězně, v Americe umírá na rakovinu Akiko Ikedaová. Dochází sice na chemoterapii, ta však nezabírá a její manžel postupně ztrácí víru v manželčino uzdravení. Anh Thi Hoang opouští rodný Vietnam a vydává se na dalekou cestu do Prahy, aby pomohl dceři s vedením domácnosti a malého obchodu. Naráží však na odcizení, nejen kulturní, ale také rodinné a generační.